| Je na nádhernej večer, tak začínám psát
|
| A víno mi dodalo sil
|
| Bůh je mi svědkem,že měl jsem tě
|
| Rád — to tenkrát snad ještě byl
|
| Tvý dopisy všechny jsem tisíckrát čet
|
| V nich stálo, jak v tvým klínu spím
|
| Však s posledním volnem se roztříštil
|
| Svět v němž nikdy tě neopustím
|
| Pak u vlaku ty — cizí žena! |
| Promiň
|
| Mi, že jsem ti lhal
|
| Ještě teď slyším tě toužebně sténat …
|
| Tu tvoji fotku jsem roztrhal
|
| Už nepřijdu nikdy tou pěšinou k vám
|
| Víš, já jsem teď tady ty tam
|
| U díry v blátě se sám sebe ptám
|
| A sám si i odpovídám …
|
| … proč u vlaku jste stály na mě jste se
|
| Smály
|
| Ty a moje máma, starší cizí dáma
|
| Dětskej pokoj? |
| K smíchu ! |
| Povečeřím
|
| V tichu
|
| Rozhovory váznou, vždyť mám duši
|
| Prázdnou
|
| Vzpomínky jen bolí ať už na cokoli
|
| Ztracenej je klíč … Už abych byl pryč!
|
| Zpátky se chci vrátit, ne se tady ztratit
|
| Fronta zpátky láká, domov pro vojáka
|
| Když země je rozrytá polibky děl
|
| A hvízdání protíná vzduch
|
| Píše ti kacíř, co do pekla chtěl pro
|
| Mámení barevnejch stuh
|
| Pro tenhle okamžik nemůžu lhát a utíkat
|
| Jak malej kluk
|
| Ať jinej zabuší u vašich vrat — mě uhranul
|
| Polnice zvuk
|
| Když zatroubí nám k boji, tak to za to
|
| Stojí. |
| Nenávist i láska — kolem země praská
|
| Plameny se mají, když si s náma hrají
|
| Pak nastane klid a my snad můžem jít
|
| Každej do svý díry bez boha a víry
|
| Z ušlápuejch branců zbyla banda kanců!
|
| Tak se teda měj a něco si přej
|
| Než se nebe zřítí a tím skončí žití
|
| A tak posílám ti pozdrav z fronty. |
| Oheň
|
| Už přestává hřát. |
| Víno je silný a teploučký
|
| Střílny, přijmou mě s láskou až odejdu spát |